začal nový rok a zelení si Vás dovolují oslovit prvním letošním číslem Zeleného infolistu.
Letos nás čeká hned několik důležitých rozhodnutí, která ovlivní, kam bude v příštích letech naše země směřovat. V květnu rozhodneme o novém složení Poslanecké sněmovny, na podzim pak vybereme své obecní zastupitele a třetinu nových senátorů...
Máme se v té volební vřavě vůbec na co těšit? Ten, kdo se dobře baví bezbřehým populismem předvolebních slibů velkých politických stran bude na jaře jistě spokojen. Ale protože jsem bytostným optimistou (pesimismus si schovávám na lepší časy), věřím, že i po volbách bude v českém parlamentu politická síla, která bude stát na straně slušnosti v politice, respektu k životnímu prostředí a důstojných podmínek pro život příštích generací.
Politická reprezentace vzešlá z voleb nebude stát před zrovna lehkým úkolem: bude muset zkrotit obří dluh veřejných financí. Přestože musíme být připraveni na to, že se úsporná opatření v nějaké formě dotknou pravděpodobně úplně všech, zelení budou vždy prosazovat, aby se šetřilo chytře. To jest tam, kde zbytečně plýtváme, kde používáme zastaralé, energeticky náročné technologie, nebo tam, kde netransparentní pravidla rozdělování financí umožňují, aby desítky milionů korun mizely v kapsách různých šibalů, kteří mají známé na „správných místech". Naopak, šetřit na vzdělání či vědě by bylo vážnou chybou pro budoucnost naší země. Jedině chytří a vzdělaní lidé si dokáží vážit přírodního a kulturního dědictví, šetrně nakládat se zdroji a neopakovat chyby, které svět přivedly do ekonomické krize.
Zelení budou vždy pracovat na tom, aby nové politické vedení naší země změnilo dusné klima v české politice zasažené propojením velkých státostran s byznysem, korupcí a znechucením občanů z politiky vůbec. Řada důležitých opatření již nyní leží v parlamentu na stole - omezení poslanecké imunity, přímá volba prezidenta, regulace lobbingu, zrušení anonymního vlastnictví akcií, zákaz nesouvisejících přílepků k zákonům a mnoho dalších. K jejich prosazení chybí jen politická vůle. Zda se ji podaří najít, bude záležet také na tom, jak aktivně se k volbám postaví právě ta část občanů, kterým současný stav české demokracie vadí.
Na Nový rok nás, občany, oslovil Václav Klaus projevem, ve kterém vyzval k řešení problémů dneška, zatímco řešení problémů budoucnosti, které po nás zdědí příští generace, nazval módou, sci-fi a fantazírováním. Chtěl bych říct, že zelení s ním zásadně nesouhlasí. Jsme totiž přesvědčeni, že politika musí mít vizi a nemůže se dělat jen na jedno volební období, ale na desetiletí dopředu. A nejen v tom jsou zelení jiní.
Na závěr mi dovolte přidat krátký vzkaz, který zeleným poslal architekt a divadelník David Vávra:
Já letos volím ty malé
konfrontaci dávaje vale
Čekajíc na nové klima
abych v ústraní moh´
klidně klimbat
Přeji Vám hodně zdraví, spokojenosti a odvahy pomoci nám prosadit nové klima v české politice.
Martin Ander
Místopředseda SZ, náměstek primátora města Brna
Část usnesení, která ukládala radě hlavního města Prahy využít 160 milionů na „přesnou definici projektu a vyhledání strategického partnera pro realizaci a pokrytí rizik uvažovaného projektu" nebyla nikdy naplněna.
Červen 2007 - Zastupitelka Petra Kolínská (SZ) se připojuje ke kritice občanského sdružení Iuridicum Remedium a požaduje pozastavení projektu Opencard do chvíle, než budou dostatečně ochráněny osobní údaje uživatelů karet.
Červenec 2008 - Zastupitelka Petra Kolínská v interpelaci upozorňuje náměstka Blažka na vážné nedostatky v realizaci projektu Opencard - v rozporu s původním plánem nebylo v orgánech zastupitelstva projednáno vyhodnocení pilotní fáze projektu a nebyl vyhledán strategický (komerční) partner projektu.
Zdroj: Program, zápisy a záznamy zastupitelstva hl. města Prahy
Únor 2009 - Zastupitelka Petra Kolínská požaduje na jednání finančního výboru předložení komplexního přehledu dosavadních nákladů spojených s Opencard a záměru rozvoje včetně financování (Zápis č. 2/2009 z 2. jednání Finančního výboru ZHMP, ze dne 16.2. 2009). Informace (nikoli kompletní) byla výboru doručena až po několika urgencích v květnu 2009.
23. listopadu 2009 - Zastupitelka Petra Kolínská v pořadu ČT Reportéři hodnotí projekt Opencard jako černou díru na městské peníze a upozorňuje, že náklady s ní spojené mohly již přesáhnout 800 milionů Kč. (Reportéři ČT - Miliardová tramvajenka)
24. listopadu 2009 - Radní Rudolf Blažek, odpovědný za realizaci projektu Opencard prezentuje výsledky forenzního auditu k projektu Opencard. Celé znění auditu však předá zastupitelům až v polovině prosince 2009.
Prosinec 2009 - Hloubkový audit projektu Opencard konstatuje, že si město objednalo a zaplatilo za služby, které dosud nefungují a upozorňuje, že systém negeneruje žádné příjmy. Vynaložené náklady ve výši 888 milionů korun neodpovídají současnému stavu projektu.
17. prosince 2009 - Klub zastupitelů SZ v ZHMP požaduje systémové změny, které zabrání v budoucnosti podobných finančním i věcným škodám, jaké se staly v případě projektu Opencard - Kauza Opencard - příležitost pro systémové změny.
17. prosince 2009 - V důsledku odstoupení radních Markéty Reedové (SNK-ED) a Petra Štěpánka (SZ) zůstávají v radě hlavního města pouze členové ODS.
13. ledna 2010 - Média přinášejí zprávu, že výsledky dalšího nezávislého auditu potvrdily předchozí výhrady k projektu. Prvním kartám navíc končí platnost a lidé musí proces žádosti o kartu absolvovat znovu...
K dnešnímu dni nebyla z kauzy Opencard vyvozena žádná politická zodpovědnost a náklady spojené s projektem i nadále rostou.
Přitom je dávno známo, že klíčem ke konkurenceschopnosti a budoucí prosperitě je jedině vzdělaná společnost. O malé zemi bez významných přírodních zdrojů to platí dvojnásob.
Platy českých učitelů dnes kolísají sotva na úrovni celorepublikového průměru a někdy i pod ním. Pedagogové navíc žijí v nejistotě, jestli jejich platy nebudou v budoucnu stagnovat, nebo se dokonce nesníží v důsledku rozpočtových škrtů. Jak situaci ve školství změnit? Jeden způsob existuje.
Strana zelených prosazuje stěžejní novelu zákona o rozpočtových pravidlech, která by zavázala každou příští vládu poslat do školství 12% z celkového objemu státního rozpočtu. Taková novela by jednak zabránila budoucímu handlování poslanců s výdaji na vzdělávání, jednak by jasně ukázala, že vzdělání je prioritou nejen na papíře, ale i ve skutečnosti.
ČR vydává v současnosti na školství necelých 10% veřejných výdajů, což je jedno z nejnižších čísel v Evropě. Průměr zemí EU je přitom 12%, země OECD dávají dokonce 13%. Přijetím návrhu zelených by se tedy podpora vzdělávání zvýšila „jen" o dvě procenta, to ale v absolutních číslech představuje navýšení v řádech jednotek miliard ročně (ekvivalent několika málo kilometrů nové dálnice).
Naše žákyně a naši žáci jsou setrvale úspěšní v encyklopedických znalostech, ale v kritickém a tvůrčím myšlení, informační gramotnosti a ve schopnostech uvažovat v souvislostech zaostávají. Sociálně a zdravotně znevýhodněné děti zase nenacházejí potřebnou podporu v hlavním výchovně vzdělávacím proudu.
Právě období krize je přitom ideální příležitost, kdy by se měly jasně definovat priority a investovat do budoucnosti. Investice do vzdělávání jsou dlouhodobě vysoce návratné, což dokládá třeba příklad Finska, které se před lety úspěšně touto cestou vydalo.
Nejde jen o mzdy
Strana zelených považuje za nezbytné vrátit učitelskému povolání prestiž a podpořit učitelky a učitele nejen zvýšením mezd, ale také rozšířením možností dalšího vzdělávání. Ve spolupráci s pedagogickými fakultami se zaměříme na přípravu učitelů v oblasti interkulturního vzdělávání a individualizaci výuky s ohledem na potřeby každého žáka či žákyně. Je to mimo jiné i cesta z ostudného stavu, kdy 27 % všech romských dětí v ČR končí ve školách určených pro žáky s lehkým mentálním postižením.
Namísto současné frontální výuky je třeba dětem zajistit individuální přístup. Nadaní i znevýhodnění žáci musí dostat potřebnou podporu. U sociálně znevýhodněných žáků je důležité vhodně kombinovat vzdělávací a sociální intervenci. Klíčovou roli hraje předškolní příprava, od jeslí až po mateřské školy.
Ve školních vzdělávacích programech je nutné klást důraz na rozvoj kritického myšlení, výuku moderních dějin, občanské vzdělávání a trvale udržitelný život. Diverzita a kulturní rozmanitost patří mezi klíčové předpoklady pro rozvoj hodnot jako je respekt, solidarita a spolupráce.
Strana zelených podporuje zavedení státních maturit, které dodají mladým lidem odpovídající oporu pro rozhodování o dalším vzdělání, stanou se vstupenkou na vysokou školu a umožní srovnání úrovně jednotlivých středních škol. Bakalářské vzdělání se musí stát dostupnějším pro všechny, magisterské specializované pak pro ty, kteří chtějí dále budovat svoji akademickou dráhu. Vysoké školy by se měly stát hlavním základem pro další rozvoj české vědy a výzkumu.
Zelení prosazují zavedení a následné několikaleté ověření systémové finanční podpory vysokoškolských studentů formou grantů, stipendií, výhodného spoření a půjček.
Školné považujeme do budoucna za určitou variantu. Za situace, kdy stále existují výrazné sociální nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání, však bohužel nelze o zavedení školného uvažovat. Přinejmenším dokud nebude fungovat ověřený systém finanční podpory studentů.
Naše dnešní otázky se týkaly především současné situace v české kultuře:
1) Co pro Vás bylo největší kulturní událostí minulého roku?
2) Co je třeba změnit pro rozvoj české kultury?
ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture
Marta Smolíková je odbornicí na kulturní politiku a management umění. Pracovala pro Sorosovu nadaci, nejprve jako koordinátorka výtvarného programu, a poté jako vedoucí programu pro umění a kulturu. V roce 2003 založila ProCulture - výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu. To je součástí Otevřené společnosti o.p.s, hlavní náplní Otevřené společnosti je realizace programů a projektů podporujících rovné příležitosti pro ženy a muže, právo na informace a otevřenost veřejné správy a kulturní a sociální politiku.
1) Co pro Vás bylo největší kulturní událostí minulého roku?
Za loňský rok bych chtěla připomenut knížku Tři tváře anděla od Jiřího Pehe z nakladatelství Prostor, je to nádherný román o třech generacích osudů středoevropského občana. Z filmů byl okouzlující a velice hezky natočený snímek Tři sezóny v pekle režiséra Tomáše Mašína, z oblasti výtvarného umění pak určitě je třeba připomenout Entropu Davida Černého, která vzbudila mezinárodní ohlas, a výstavu Josefa Čapka na Pražském hradě, kterou připravila Pavla Pečinková. Zároveň v minulém roce připravila Eva Blažíčková k 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů impozantní choreografii Špalíček, která byla velice působivá.
2) Co je třeba změnit pro rozvoj české kultury?
Kultura nesmí být brána jako jeden uzavřený celek. Je třeba více pracovat s kulturou v oblasti vzdělávání, sociální inkluze a také v rámci poskytování příležitostí pro mladé. Dále je tu samozřejmě staré téma financování kultury a spravedlivějšího financování tak, aby talentovaní lidé a obecně dobré kulturní aktivity měly možnost svého rozvoje a netýkalo se to jen stávajících, zavedených institucí, které jsou již zvyklé na přísun peněz.
ředitel filmových festivalů Za řekou a Cinema Mundi
Jiří Králík působil od devadesátých let jako ředitel Letní filmové školy v Uherském Hradišti, je také duchovním otcem Projektu 100. Ten přináší každý rok do české distribuce deset klasických titulů. Dlouhodobě se Jiří Králík snaží o zavedení pravidelné školní filmové výchovy a je bývalým předsedou Asociace českých filmových klubů. V současnosti představil veřejnosti koncept nového festivalu Cinema Mundi, jehož první ročník se bude konat letos.
1) Co pro Vás bylo největší kulturní událostí minulého roku?
Na konci minulého roku jsem se dostal ke knize K moři od Petry Soukupové. Byl to pro mě obrovský zážitek a zároveň také naděje, že se něco začíná měnit v oblasti literatury. To mě velmi potěšilo a považuji to za počin roku.
2) Co je třeba změnit pro rozvoj české kultury?
Žijeme v iluzi, že česká kultura vzkvétá a je dobrá. Za našimi hranicemi ale nikdo o naší kultuře neví. Je třeba se více konfrontovat s jinými zeměmi, poučit se od jiných zemí například při tvorbě kulturních zákonů. Třeba filmový zákon, na rozdíl od Slovenska nebo Polska, není v Čechách ani v dohledu.
Mrzí mě také absence přirozeného propojení kultury se vzděláním a tady vidím obrovský prostor právě pro Stranu zelených, která by měla pomoci zabránit devastaci lidského ducha.
divadelní režisér, dramatik
Jiří Havelka pochází z Jihlavy, kde také spolupořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava. Studoval režii na katedře alternativnbího a loutkového divadla DAMU, má za sebou působení v divadle Ypsilonka a patří mezi členy kabaretního divadla VOSTO5. V roce 2007 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku. V únoru tohoto roku chystá premiéru představení Ubu se baví v pražském divadle Na Zábradlí. Aktuálně začíná moderovat nový pořad České televize zaměřený na kulturu Hotel Insomnia.
1) Co pro Vás bylo největší kulturní událostí minulého roku?
Určitě koncert laponské zpěvačky Marie Bon v nově otevřeném kulturním centru Vltavská, které samo o sobě může být počítáno mezi významné kulturní události minulého roku. Dále pak koncert Radihead, všechno co vystavuje holešovický DOX, a z filmů určitě Antikrist nebo Hanební pancharti.
2) Co je třeba změnit pro rozvoj české kultury?
K tomu mě napadá strašně moc věcí - počínaje financováním kultury a kulturou politiky konče. Nejdůležitější ale je, abychom se změnili my jakožto občané. Pokud nebudeme lhostejní k tomu, co se děje kolem nás, můžeme změnit hodně. Takže hlavně nebuďme letargičtí a lhostejní v roce 2010.
Letos je to složitější -hvězda posledních voleb Strana zelených sice značně zeslábla, ale rozhodně nemůže být řeči o tom, že je po ní (poslední průzkumy jí přisuzují zhruba čtyři procenta podpory). Vedle toho nicméně vyrostla TOP 09, která míří na většinu zelených voličů a vykazuje potenciál až deseti procent hlasů. Jak tedy souboj dopadne?
Nejdříve si rozeberme výchozí pozice. V tradičně demokratických zemích by se tyto strany o stejného voliče nepraly. Vždyť TOP 09 se hlásí ke křesťanskému konzervatismu a velmi pravicovému programu. Vedle toho Strana zelených je jednoznačně liberální, ekologická a už z podstaty věci více nakloněná prosazování jistých limitů lidské činnosti ničící životní prostředí.
Problém ale je, že středové strany se málokdy volí kvůli programu. Jde spíše o projev vzdoru vůči velkým stranám, o snahu vyjádřit odpor k praktikám velkých stran. Proto bylo velmi chytré vybrat za šéfa strany TOP 09 nezkorumpovaného a ctěného Karla Schwarzenberga. Přesto ale konec zelených nenastal, byť by historické zkušenosti s ODA a US-DEU naznačovaly, že se tak stát musí - ve chvíli, kdy se dostaly pod pět procent, začali téměř všichni jejich voliči hrát na schovávanou.
Výhoda zelených je, že to není čistě jednorázový projekt. Tato strana se opírá o silnou, přitažlivou a mezinárodně uznávanou ideologii, a i proto, byť s různými peripetiemi, tady funguje už dvacet let. Nové bylo v roce 2006 jen to, že se stala skutečnou stranou (do té doby to byl spíše jen spolek) a navíc jí stál v čele talentovaný Martin Bursík. Je také více než zřejmé, že na zdejší politické scéně jsou zelení skutečně poslední liberální stranou, která je vstřícná k menšinám a vůbec jiným pohledům na svět. A to nemluvě o tom, že je jedinou, která životní prostředí nezmiňuje jenom proto, že je to v desateru populárního programu.
Své přednosti má samozřejmě i TOP 09 - deklaruje se (a zatím se tak i chová) jako pravicové uskupení, které myslí na podnikatele, podporuje malou regulaci a především usiluje o šetrný přístup k veřejným financím. Z tohoto pohledu bylo velmi prozřetelným krokem, když strana odmítla hlasovat pro rozpočet, který změnily k horšímu hlasy sociálních demokratů, komunistů a mnohdy i lidovců. Fakt, že ODS prosazení rozpočtu umožnila tím, že opustila sál, zásadně posiluje pověst „poslední spravedlivé" TOP 09.
Dokonce i slabé stránky mají obě strany vyrovnané. Zelení budou ještě dlouho napravovat dojem, že jsou rozhádanou stranou. Konflikt mezi křídlem Bursíka a křídlem Zubové se Stropnickým byl tak viditelný a plný emocí, že to budou dlouho vnitřně, ale i navenek překonávat. Výhodou ale je, že poslankyně Zubová a Jakubková, které řídila ČSSD, už jsou mimo stranu. Novému předsedovi Ondřeji Liškovi se povedl poslední sjezd, který působil klidným a nápaditým dojmem. Zeleným však zatím chybí dostatek osobností, které by vzbuzovaly dojem schopnosti dělat vysokou politiku, kde je třeba spolupracovat a občas být i schopen kompromisu.
TOP 09 je naproti tomu stále přece jen ještě trochu nečitelná strana. Má sice za sebou konečně ustanovující sjezd, ale většina kandidátů v regionech je neznámých, a tudíž neprůhledných. A ti známější mají mnohdy diskutabilní minulost, což ukázkově předvedl bývalý lidovec Šustr, který byl ochotný přijmout úplatek.
A tím se dostáváme ke klíčovému tématu. Zatímco TOP 09 má plus ve svém předsedovi a v pocitu novosti, zelení mají naproti tomu výhodu ve své pověsti - jsou totiž jediní, kteří nemají za sebou korupční skandál.
Nedávná provokace MF Dnes s fiktivním majitelem hazardní společnosti, který si chtěl úplatkem zařídit změnu zákona, měla jednoho vítěze a jednoho poraženého. Prvním byla Strana zelených a druhým TOP 09. Zelení jako jediní na politické scéně nabídku okamžitě odmítli, „topka" ji byla ochotná (spolu s KSČM) přijmout. Ano, lze se utěšovat, že to bylo selhání jedince, ale tak se dá utěšovat vždy.
Není pravdou, že příští volby budou střetem levice s pravicí. Ten s sebou nesou každé volby. Mnohem důležitější bude „střet" o korupci. To ona rozežírá tuto společnost zevnitř, to ona ji nejzásadnějším způsobem ohrožuje. Narušuje důvěru lidí v systém, destruuje fungování ekonomiky a mění politické strany v překladiště úplatků.
Ten, kdo myslí vážně boj s korupcí a navíc kdo nemá pověst korupčníka, získává neocenitelné body k dobru. Strana zelených v tomto ohledu vede nad všemi ostatními. Pomáhá jí i to, že ve vedení strany jsou mladí lidé, kteří jsou respektovaní v „zeleném" oboru. Působí tak spíše jako uskupení odborníků než korupčníků.
Byla by škoda, kdyby se obě menší strany navzájem pojídaly. Z věcného hlediska by se mohly spíše doplňovat, a kdyby se dostaly obě do Poslanecké sněmovny, znamenalo by to pro politickou scénu rozhodně plus. Zvyšovalo by to šance na klasickou koaliční vládu a naopak omezovalo pravděpodobnost stále častěji zmiňované velké koalice ODS a ČSSD.
Cynicky či, chcete-li, pragmaticky řečeno - menší strany také prostě lákají menší šíbry. A to dnes není málo. Řada voličů bude nepochybně uvažovat o riziku propadlého hlasu, tedy že když budou volit menší stranu, která se do sněmovny nedostane, tak jejich hlas nebude vyslyšen.
Je to možné. Ale s tímto přístupem je pak jistota, že se v této zemi nic nepohne. Jestli někdo chce odvahu po politických stranách, aby měnily zaběhané pořádky, je nutné mít odvahu k tak malému riziku, jako je hlasování ve volbách.
Erik Tabery
Respekt 14. 12. 2008, Rubrika: Komentáře, Str. 13
Zelení změnou územního plánu prosazují, aby zde na místo stavební plochy alespoň vznikla zóna pro odpočinek místních lidí.
Vykácení borového háje v Líšni vyvolalo mohutnou reakci místních obyvatel. Lidé z hustě zastavěného sídliště i další obyvatelé Brna adresovali magistrátu osm set stížností na postup odpovědných úřadů. Rozhořčení má dvě příčiny.
První je zřejmá. Stromy jsou živé organismy a podobná holoseč vyvolává otázky po zdravém rozumu, když město zároveň investuje do údržby a rozšiřování zelených ploch.
Druhá je zamotanější. Pozemek, o němž je řeč, patří soukromému vlastníkovi. Ten zde chce stavět ubytovnu. Samozřejmě, pokud se vlastník chová v souladu se zákony, neměla by být jeho práva disponovat pozemkem omezována. Vlastník se však chová ilegálně, čemuž ve věci odpovědní zástupci magistrátu přihlížejí a napomáhají. A v tom je právě druhá příčina - deziluze z místních politiků a úředníků. Brání účasti veřejnosti ve správních řízeních, utajují informace o chystaném záměru, neinformují o učiněných správních krocích a ignorují rozsudek soudu.
Zásadní je totiž rozhodnutí krajského soudu v Brně. Soud zrušil územní rozhodnutí umožňující stavět, čímž pozbylo platnosti i vydané stavební povolení. Fakt potvrzuje zpráva ombudsmana. "Pokácení čtyř set borovic mezi školou a poliklinikou v brněnské čtvrti Líšeň bylo nelegální," uvedl Motejl. Také podle České inspekce životního prostředí byly borovice pokáceny na základě neplatného stavebního povolení.
Odbor územního rozvoje a výstavby Brno jednoduše neměl kácení povolit, ale povolil jej. Magistrát dnes dělá mrtvého brouka. Proto je také hlasující v soutěži pořádané Otevřenou společností o.p.s. ohodnotili cenou veřejnosti pro nejzavřenější úřad veřejné správy za rok 2008-2009.
Brněnští zastupitelé za zelené postup úřadů od počátku kritizují. Nyní navrhují pozemek vykoupit a provést změnu územního plánu. „Návrhem na změnu územního plánu, kterým jsem podal, chci zachránit pro potřeby obyvatel Líšně kus zeleně, na který si zvykli. Bytů a ubytoven už je v líšeňském sídlišti dost, ploch zeleně pro vycházky a odpočinek zatím nikoli, " říká náměstek brněnského primátora za zelené Martin Ander.
Návrh na změnu územního plánu v Líšni bude do Zastupitelstva města Brna předložen spolu s dalšími návrhy v letošním roce.
Zatímco v oblasti ekonomického hodnocení minulého roku oprávněně varoval před dluhy, které tady necháváme budoucím generacím v důsledku nezodpovědnosti či populismu politiků, neodpustil si opět zcela nekvalifikovaný a povrchní exkurz do problematiky ochrany životního prostředí.
Mimo jiné říká : „ Šetřit - tedy se chovat racionálně a odpovědně k tomu, co nám příroda nabízí - je absolutní povinnost každého a vždy, ale neumíme si dobře představit, jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které přijdou po nás. Nemůžeme vědět, kolik - kvůli nim - smíme spotřebovat dnes známých a dostupných přírodních zdrojů. A budou vůbec námi dnes eventuálně ušetřené zdroje potřebovat?" Na jiném místě pak prezident praví: „Místo zabývání se dnešními problémy tohoto typu (míněna výše daní a míra zaopatření občanů od státu - pozn. autora) se stalo jistou módou utíkat do budoucnosti a zabývat se rokem 2050, či dokonce rokem 2010".
Lze tu sice zaznamenat dílčí pozitivní názorový posun od dob minulých, kdy ekologii Václav Klaus nepovažoval za vědu, ale za ideologii.
To totiž nedokázal odlišovat ochranu životního prostředí (environmentalismus) od více než dvě stě let staré vědní disciplíny, která studuje vazby, struktury včetně biodiverzity, procesy, toky energií a oběhy látek v ekosystémech. Prostě to, jak to v našem okolním prostředí funguje, ať už se jedná o městskou krajinu či přirozený les. Ochrana životního prostředí je naopak společenská disciplína, pro kterou jsou poznatky z ekologie nenahraditelným, nicméně sami o sobě nedostačujícím předpokladem, a je v ní bezesporu určitá míra ideologie, jako v každém uvažování, kde se věci posuzují v určité hierarchii hodnot. Vždyť i v ekonomii existuje analogická paralela - pozitivní a normativní ekonomie, tak jak ostatně učil i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Samuelson.
Tvrzení, že se můžeme chovat ve využívání přírodních zdrojů víceméně podle našeho uvážení a bez ohledu na budoucí generace za desítky let (protože přesně stejně nevíme, jak bude v té tobě svět vypadat a co lidé budou potřebovat) je klasický defektní koncept Václava Klause a vychází pravděpodobně z jeho neznalosti elementárních principů fungování biosféry. Opravdu přesně nevíme, kolik uranu, zlata či uhlí bude lidstvo potřebovat za padesát let. O to však primárně nejde. Nejde o spotřebu přírodních zdrojů, ale o dopady na kvalitu prostředí či životadárné přírodní procesy na nichž jsme bytostně závislí a budou na nich závislé i další generace. A proto pokora a opatrnost při využívání přírodního prostředí a také ochrana krajiny je zcela na místě. Koneckonců objem kyslíku v atmosféře a kompozice jejího celkového složení, ve kterém je schopen fungovat normálně i člověk, je produktem fotosyntézy zelených rostlin tvořících společenstva v moři či na souši a dalších unikátních biogeochemických procesů. Jde o to, aby naše využívání prostředí a přírodních zdrojů tuto základní strukturu zcela nedestruovalo. Bohužel, relevantní studie taková rizika nejen připouštějí.
Rovněž slova o tom, že „někteří" chtějí zastavit společenský pokrok a rozvoj ekonomiky, jsou nešťastná. Je snad důraz na šetrné zacházení s přírodními zdroji, orientace na čistší, šetrnější a kvalitativně nové technologie či přijatelnější přístup v chování se k okolnímu prostředí zastavením společenského a ekonomického vývoje? Vůbec si tím nejsem jist a odpověď nechám na každém zvlášť. Jist si však jsem tím, že další rozvoj založený na stejných vzorcích chování jako je děsivě marnotratný konzum (krátkodobě možná ekonomicky přínosný ), rozvoj robustních technologií, přesuny obrovských kvant materiálu po naší krajině, neustále se zvyšující energetická spotřeba a využívání fosilních paliv, jsou sebezničující a pro další generace lidí problém již téměř k neřešení.
Schéma sporu je celkem prosté a stále se opakuje. Václav Klaus sděluje, že žádné ekologické problémy nevidí a vše je fajn, a proto se můžeme dál bezstarostně chovat jako dosud. Tím však vysílá veřejnosti opravdu falešnou zprávu.
Není to totiž fajn, a ví to každý, kdo jenom trochu sleduje svět kolem sebe, nemusí nutně studovat trendy klíčových parametrů v životního prostředí. A to platí pro Českou republiku i svět jako celek. Obávám se, že postoje našeho pana prezidenta k řešení těchto globálních a dlouhodobých (tedy nejen našich) ekologických problémů přispívá podobně neefektivně jako některé fanatické postoje ekologických fundamentalistů. Varovat na jedné straně před ekonomickými dluhy ohrožující budoucí generaci a na druhou stranu bagatelizovat či ignorovat riziko ekologických dluhů, které také přesouváme na budoucí generace, se mi zdá krátkozraké. Dělat politiku je určitě každodenní operace, ale není od věci, když má nějakou dlouhodobou vizi a rámec.
Váš světonázor ale nikdo nezmění. Takže carpe diem, pane prezidente.
Nejde však jen o nehorázně neekologickou a nelogickou volbu, ale i o signál, který pražská radnice dává občanům. Koneckonců, výborně se hodí k městu v Evropě známém největším počtem kasin na obyvatele. Turista, který k nám přijede, nemusí ani studovat úroveň politické kultury v zemi, náš vztah k právnímu státu nebo obecně vkus Čechů. Při pohledu na služební vůz pražského strážníka mu ve chvíli bude vše jasné...
Hummery (Hummer H3) můžete potkat u pražského Hlavního nádraží, na Václavském náměstí i na dalších místech Prahy. Strážníky na kole, věc běžnou na západ od našich hranic, v Praze prakticky nepotkáte.
Pražští zelení vyzvali otevřeným dopisem vedení magistrátu, aby luxusní vozy prodal a namísto nich zakoupil například mnohem potřebnější elektrokola (Výzva Strany zelených - vyměňte vozy Hummer za elektrokola).
tolik procent dětí v ČR trpí alergiemi či astmatem. V letech 1996 - 2006 vzrostl výskyt téměř dvojnásobně: ze 17 % v roce 1996 na 32% v roce 2006. Jako hlavní příčiny jsou uváděny kromě špatné kvality ovzduší také vyšší expozice alergenům a stresující životní styl.
Zdroj: Státní zdravotní ústav
Městem s nejnižším výskytem alergií bylo Ústí nad Orlicí (18 % dětí). Skupina měst s 24 až 30 % alergických onemocnění zahrnovala Kladno, Mělník, Hradec Králové, Brno, Hodonín, Jihlavu, Karvinou a Olomouc. V Praze, Českých Budějovicích, Sokolově, Jablonci n/N, Mostě, Ústí n/L, Frýdku-Místku a Ostravě převyšovala podíl dětí-alergiků 30 %. Ve Žďáru nad Sázavou to bylo hrozivých 54 %.
Lékařská péče ovlivňuje náš zdravotní stav pouze z 15-20%. Zbytek záleží na našem životním stylu, stravě a prostředí, ve kterém žijeme. Zelení jsou pro podporu produkce místních potravin, omezení kouření ve veřejných prostorech, podporu hromadné dopravy a rozvoj nových, čistých technologií.
tolik druhů živočichů a rostlin v České republice již vymřelo či vymizelo (84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 cévnatých rostlin, 627 bezobratlých, 22 obratlovců). Třetina druhů je na území ČR navíc hodnocena jako ohrožená. Přestává tak postupně platit, že území České republiky je v rámci evropských měřítek druhově rozmanité.
Zdroj: Zpráva o stavu české přírody a krajiny - stav k roku 2009
Jedním z principů politiky Strany zelených je úcta a respekt ke krajině, která nás obklopuje. Věříme, že ekonomického pokroku lze dosáhnout i v souladu s respektem k okolní krajině, jak to ostatně dokazují například Skandinávské země.
Pozn.: Shodou okolností se číslo 888 objevilo také v souvislosti s pravděpodobně historicky největší krádeží v Praze provedenou za bílého dne. Bohužel, v této kauze jménem Opencard je třeba k číslu 888 přidat ještě šest nul.
Pražští zastupitelé za Stranu zelených již v červenci 2008 upozorňovali na vážné nedostatky v projektu a ve finančním výboru patřili k iniciátorům prozkoumání finanční náročnosti projektu. Později vyhotovený forenzní audit potvrdil zneužití veřejných prostředků.
Pokud chcete dostávat Zelený infolist, zaregistrujte se k jeho odběru !
