dnes je to přesně dvacet let ode dne, kdy v České republice vznikla Strana zelených. Je to příležitost k ohlédnutí se a vyhodnocení chyb i úspěchů. Chci Vám říct, že jsme za tu dobu dospěli a do dalších let jdeme poučení a jednotní. Překonali jsme vnitřní rozpory a jsme víc než kdy dříve připraveni prosazovat politiku a důležitá témata, která by bez zelených zůstala na okraji zájmu.
Shodou okolností před pár týdny oslavili jubileum - třicáté - také němečtí zelení. Kdysi strana nadšenců a občanských aktivistů, dnes politická strana s nejmodernějším programem a historicky nejlepšími výsledky ve volbách. Zelení jsou standardní součástí politiky v řadě dalších vyspělých zemích, vymykají se z pravolevého vidění světa a od ostatních stran se tradičně liší tím, že jejich programová témata překračují národní hranice a politiku dělají na více než jen jedno volební období. Důležité místo v programech zelených stran mají tradičně témata udržitelného rozvoje, lidských práv, respektu k menšinám či investic do vzdělání a inovací. Zelená ekonomika a recepty na řešení ekonomické krize nejsou postavené na starém uvažování, které nás do krize koneckonců přivedly. Věřím, že i čeští zelení budou i nadále moci svůj program prosazovat na půdě Parlamentu a čerstvých 6% volebních preferencí je pro nás proto velkým povzbuzením.
Jedním s tradičních témat zelených všude v Evropě je zdravý přístup ke krajině, kterému je věnováno toto číslo infolistu. K tomu, co je na stavu české krajiny trápí a co by rádi změnili se nám vyjádřili formou video příspěvků naši podporovatelé Tomáš Hanák či Václav Cílek, upozorňujeme také na zajímavý článek k Prunéřovu a dotkli jsme se i bezprecedentního útoku těžařů na bývalého předsedu SZ Martina Bursíka.
Na téma změn české krajiny nám poslal svůj text odborník na slovo vzatý: geolog a spisovatel Václav Cílek, kterého si velmi vážíme.
Přeji Vám vše dobré,
Ondřej Liška
Naše země je malá a konečná a každým rokem z ní ukrajujeme další a další pozemky. To, co se děje, je plošná degradace celých krajinných celků a to, co nám hrozí, je ztráta krajiny jako takové. Ztráta krajiny pak znamená nejenom např. snížení druhové diverzity, ale i ztrátu nějakého stabilizujícího prvku společnosti. Souvislost české krajiny nejenom s lidovou architekturou či výtvarným uměním, ale také např. s hudbou barokních českých mistrů jako byl J.I. Linek, J.J. Ryba, citolibští mistři a další, je evidentní a ukazuje nám šíři možné ztráty. Ale je tu i závažný, pragmatický motiv pro ochranu krajiny - klima bylo vždy nespolehlivé a společnost se v každém století potýkala se suchými i vlhkými roky či shluky velkých povodní. Se vzrůstající populací a industrializací celého glóbu se nebezpečí klimatických změn zvyšuje a je možné, že jednou budeme na domácí půdě a domácích potravinách mnohem víc závislí, než jsme dnes.
Počátkem 30. let minulého století počíná hromadný útok na krajinu. Ten již začal někdy kolem roku 1880-90 rozvojem drobných, předměstských továren, skladů a provozů umístěných kolem železnice i odvodněním říčních niv (Polabí), kde luční hospodářství ustupovalo pěstování cukrové řepy a dalších plodin. Třicátá léta však znamenají také budování prvních, zatím ještě vilových, suburbií, silnic a parkovišť, rozvoj předměstského průmyslu i obsazení těch nejkrásnějších přírodních koutů neustále zlepšovanými chatami.
Dům se tehdy zcela vymkl tehdejší organizaci krajiny, pronikl hluboko do polí či lesa a vytvořil druhotné ohnisko chaotické urbanizace krajiny. Jednotný ráz krajiny se změnil na jakousi mikromozaiku navzájem soupeřících, často špinavých a neuspořádaných ploch. Okolí větších měst se postupně přeměnilo na amorfní plochu (tak ji nazývá známý rakouský urbanista H. Sedlmayr), která nebyla ani sídlem ani přírodou a jež ztratila nejenom ducha a krásu, ale často také původní užitnou hodnotu.
V současné době nastupuje další, velmi závažné ničení krajiny. Velké obchodní sklady, benzinové pumpy, nákupní střediska obklopená parkovišti vznikají na laciné půdě v okolí měst a dálnic. Zatím se tomu příliš nebráníme, protože vesměs obsazují zemědělskou půdu průměrné kvality. Navíc jsme si navykli dělit krajinu na hodnotnou (tu chráníme) a tu ostatní, ke které jsme lhostejní. Dovolím si však navrhnout jiný pohled: prostor krajiny, to je její nezastavěnost, je sám o sobě dostatečnou hodnotou, na to abychom jej chránili. V USA si mohou dovolit tvorbu obrovských suburbií sahajících desítky kilometrů od městských jader, ale to je řešení, které omezený a přesto krásný středoevropský prostor nesnese. Potřebujeme takový územní plán, který by podobně jako v Rakousku, Švýcarsku, Anglii či Slovinsku omezoval nové zábory půdy, nutil investory spíš k přestavbám již existujících zastavěných ploch a ochránil tak charakteristický ráz české krajiny. Nejedná se mi o nějaký sentimentální vlastenecký pocit, ale také o možnost turistiky i o to, že v hezkých krajinách se lépe žije, lidé mají chuť je dál zlepšovat a nově se vytvářející aktivní komunita lépe čelí kriminalitě a vandalismu.
Jsem rád, že se v české politice najde strana, které osud naší krajiny leží na srdci. Ale je třeba jít ještě dál a kromě ochrany krajiny se věnovat problému, který tolik lidí trápí - ochraně zemědělské půdy.
Václav Cílek
Opakujeme, že se jedná o bezprecedentní útok nejen na osobu Martina Bursíka, ale o snahu diskreditovat Stranu zelených, která jako jediná parlamentní strany hájí zbývající obce na Mostecku před rozšiřováním uhelných dolů.
Dovolte nám ve stručnosti poskytnout náš pohled na věc:
Jak celá kauza začala a o co vlastně jde? O hodně: o obrovské zisky těžebních společností, o stav životního prostředí na severu Čech či v Beskydech, o osud lidí, jimž hrozí vysídlení, ale i o podezření na korupci v nejvyšších patrech české politiky.
Jádrem pudla je novela tzv. Horního zákona. Ta laicky řečeno řeší dvě důležité věci:
1. napravuje díru v zákoně a nutí těžební společnosti poskytovat podklady potřebné pro odpis zásob nerostných surovin ve veřejném zájmu. Tyto zásoby jsou ve vlastnictví státu a proto má stát právo posoudit, zda v konkrétním případě převažuje jiný veřejný zájem nad zájmem surovinu vytěžit (přesněji, tuto povinnost poskytovat podklady mají těžební společnosti již dnes, ale v zákoně chybí lhůty kdy tak mají učinit a proto je tato povinnost právně nevymahatelná). Těžební společnostmi tuto díru v zákoně hojně využívají a výsledkem je, že stát se nemůže již 16 let účinně tuto povinnost vymáhat zákonem. A co to znamená pro obce jako Horní Jiřetín nebo Černice? Že občané těchto obcí žijí v nejistotě, zda se v budoucnu počítá s jejich srovnáním se zemí, anebo je jejich existence „ve veřejném zájmu" a stát vytěžením uhlí pod nimi již nepočítá.
2. ruší předkupní právo těžebních společností k pozemkům, pod kterými probíhá těžba. Důlní společnosti tím paralyzují rozvoj obcí v dobývacích prostorech, a to i přesto, že hlubinná těžba nemá souvislost s tím, co se děje na povrchu.
Vzhledem k tomu, že novela jen napravuje mezery v zákoně a zvyšuje vymahatelnost práva, byla minulou vládou jednomyslně podpořena a kladně se k ní v roce 2009 vyjádřily také Legislativní rada vlády či tripartita.
Na tento neúnosný právní stav navíc upozorňovaly dlouhodobě vládu i parlament také občané a samosprávy dotčených obcí. Naposledy peticí 60 starostů obcí pod Krušnými Horami a Beskydami, která reprezentuje 780,000 obyvatel.
Poté, co tuto novelu zdědila Fischerova vláda, však došlo nečekaně k zásadnímu obratu ve stanoviscích kabinetu. Vláda se rozhodla vládní návrh zákona zcela nestandardním způsobem stáhnout z Poslanecké sněmovny a negativně se vyjádřila také k následnému poslaneckému návrhu. Když v úterý Sněmovna definitivně odmítla novelu projednat, poslanec SZ Martin Bursík upozornil na procesní i věcné chyby v jednání vlády a poukázal na to, že takové chování premiéra a vlády nese známky možné korupce, či přinejmenším podezřele silného vlivu těžařských společností na rozhodování vlády.
Martin Bursík poté zaslal premiérovi (v odpovědi na premiérovu výzvu k omluvě) pět konkrétních otázek (viz Odpověď poslance Martina Bursíka na otevřený dopis předsedy vlády Jana Fischera), které na nestandardní chování kabinetu ukazují. Otázky zůstaly dodnes bez odpovědi...
Svým způsobem odpověď přišla po dvou dnech, kdy v tisku vyšly články s titulky „Dvojí agent Martin Bursík" (MF Dnes) nebo „ Dvojí hra exministra Bursíka" (Lidové noviny) založené na tvrzení Jana Dobrovského, šéfa dozorčí rady Czech Coal a.s., že Martin Bursík v minulosti naopak těžařům s prolomením limitů pomáhal. To se však neopírá o žádné důkazy a je zcela vylhané. Martin Bursík tato tvrzení vyvrátil a doložil smlouvami, přesto bylo nedoložené tvrzení předsedy dozorčí rady Czech Coal a zároveň blízkého přítele šéfa premiérových poradců Vladimíra Mlynáře akceptováno jako usvědčující důkaz.
Za Martina Bursíka se okamžitě postavila nejen Strana zelených, ale také přední ekologické nevládní organizace, které na obraně severočeských obcí dvě desetiletí intenzivně pracují a byly v minulosti přítomny jednáním o Státní energetické koncepci a rozšiřování dolů (viz Hnutí Duha: Víme, že Bursík neprosazoval zájmy Mostecké uhelné. Byli jsme u toho).
Za touto štvavou kampaní vidíme zřejmý záměr uhelné společnosti zdiskreditovat Martina Bursíka i Stranu zelených s cílem oslabit jediný politický subjekt, který rozšiřování dolů brání a který není napojený na žádné ekonomické lobby v zemi.
Naše možnosti jak se podobným útokům bránit jsou omezené. Stín podezření na Martinu Bursíkovi zůstane, i když třeba stokrát dokáže, že obvinění jsou absurdní a nepravdivá. Nemáme moc, kterou vládnou těžební firmy a nepoužíváme nekalé nástroje, které jsou dnes používané proti SZ. Máme ale - a Martin Bursík v prvé řadě - čisté svědomí, že jsme nikdy žádnou „dvojí hru" nehráli a proti prolomení limitů a bourání obcí na severu Čech jsme vždy konzistentně vystupovali...
Nejdřív totální rozvrácení venkovské krajiny „socialistickým zemědělstvím", necitlivou těžbou uhlí, kameniva a štěrkopísků a nyní upuštěním od hospodaření, zarůstáním plevelem, nebo naopak pohlcováním rozsáhlou živelnou urbanizací - typicky neregulovanou výstavbou tzv. sídelní kaší, supermarkety, halami a sklady.
Mizí volné plochy a s nimi i drobné prvky jako remízky. Přitom nevyužíváme opuštěné areály (brownfields), bývalé kasárny či zemědělské stavby. Raději se staví na zelené louce. Přicházíme tak o zemědělskou půdu, které jen během posledních pěti let ubylo v České republice 115 000 hektarů, což odpovídá rozloze tří českých okresů.
Poškodili jsme řeky napřimováním jejich toků a opevňováním břehů. Celková délka českých toků se v minulém století zkrátila o třetinu. Negativní důsledky přineslo velkoplošné odvodňování pozemků.
Prosazujeme zavedení krajinného plánu jako povinné součásti územního plánu každého města či obce. Chceme regulovat rozprodej státní půdy a prověřit její potřebu pro krajinotvorné a obdobné účely.
Obce i krajinu často poškozuje těžba nerostů. Odmítáme aktuální, vládou posvěcený, tlak na prolomení limitů těžby, které chrání zbývající obce na Mostecku a Chomutovsku před rozšiřováním uhelných dolů. Naopak, je nutné zásoby uhlí formálně odepsat a soustředit se na rekultivaci nepoužívaných dobývajících prostorů.
Žijeme v zemi se snad nějvětší koncentrací billboardů v EU. Prosazujeme omezení jejich počtu v krajině. Stejně tak prosazujeme omezení nadzemních elektrických vedení a jejich postupné převedení pod zem. Zájmy ochrany přírody a krajiny musí být respektovány i při rozvoji větrné a solární energetiky.
Podporujeme využití brownfields, tak že dotace na podnikatelské záměry a tvorbu pracovních míst nasměrujeme k likvidaci starých ekologických zátěží a zvýšíme poplatky za zástavbu volné půdy v otevřené krajině.
Zelení považují za nutné regulovat výstavbu v obcích. Předložíme úpravy stavebního zákona, které umožní přísnější regulaci nezastavěné půdy. V praxi budeme prosazovat takové rozvojové strategie měst, které se zaměří na zlepšování kvality života ve městech a obcích, včetně dostatku zeleně a zelených veřejných prostranství. Zasazujeme se o vyšší ochranu kulturních památek na venkově.
Řeky, potoky a rybníky patří neodmyslitelně k české krajině. Naše řeky a potoky se musí znovu stát tepnami naší krajiny a ne pouze kanalizačními stokami odvádějícími neúčelně vodu z území.
Prosazujeme účinnější protipovodňovou ochranu. K tomu je nutné především zvyšovat schopnost, se kterou krajina dovede zadržovat vodu. V mnoha krajích je stále nedostatek rybníků, rybníčků a mokřadů, které pomáhají zadržovat vodu v krajině. Musíme obnovit meandrující toky, mokřady či rybníky a vytvářet v říčních nivách louky a lužní lesy, kam se bezpečně může rozlévat voda, aniž by nadělala škody.
Podpoříme podstatné zvýšení prostředků na výše uvedená opatření, například zrušením investic do megalomanských staveb, včetně jezů na Labi a kanálu Dunaj-Odra-Labe a adresnějším zaměřením Operačního programu životního prostředí.
To vše je běh na velmi dlouhou trať, ale jen za účasti zástupců Strany zelených v zákonodárných orgánech bude patřit respekt ke krajině v naší zemi mezi priority.
1) Co Vám vadí na stavu české krajiny?
2) Jak české krajině pomoci?
geolog a spisovatel
Václav Cílek, původem z Brna, má za sebou studium geologie na Univerzitě Karlově v Praze. Podílel se na přibližně třiceti publikacích, spolupracoval s Českým rozhlasem a s Českou televizí, dlouhodobě píše texty pro periodika jako Respekt nebo Vesmír. Od roku 2004 je ředitelem Geologického ústavu Akademie věd ČR. Za své knihy získal několik ocenění, v červnu 2007 obdržel Cenu ministra životního prostředí „za výrazný přínos k popularizaci české vědy, zejména geologie a klimatologie". V roce 2009 převzal Cenu Nadace VIZE 97.
1) Co Vám vadí na stavu české krajiny?
Nejvíce postiženým segmentem krajiny je krajina v okolí velkých měst a tam mi jednoznačně vadí rozčeřování suburbí, velké množství nových komunikací a také různé sklady a obecně něco, co nazýváme ničením půdy. Druhý velký ohrožený segment krajiny jsou právě ta atraktivní místa jako např. Krkonoše. Po dvaceti letech jsem tam byl znovu a úplně jsem ustrnul, kolik nových cest a staveb tam přibylo.
2) Jak české krajině pomoci?
Tato země potřebuje několik zákonů, především je nutné opět zákon o ochraně půdy a takové územní plány, které zabrání ničení krajiny a povedou ke zkvalitňování sídel uvnitř jejich intravilánu.
herec, moderátor
Tomáš Hanák působí od roku 1977 v divadle Sklep. Hrál v řadě českých filmů, zároveň je i hudebníkem a moderátorem. Příležitostně píše sloupky pro Lidové noviny a je tváří charitativního projektu Pomozte dětem. Hrál např. ve filmech Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka, Díky za každé nové ráno, Pasti, pasti, pastičky, Cesta z města nebo Mazaný Filip. Zároveň je zastupitelem v obci Nižbor nedaleko Berouna.
1) Co Vám vadí na stavu české krajiny?
Samozřejmě mi vadí statistika, že máme největší počet kubických metrů skladových prostor na osobu v Evropě, dále pak i nově vystavěná satelitní městečka na okraji měst, zatímco jistě by se našly staré nevyužité prostory, které by se daly zúčelnit. V té civilnější rovině, z mého pohledu městského zastupitele v naší obci, mi vadí například když někde na horizontu, přímo v nebo na hraně přírodní rezervace, vyroste luxusní dům, který někdo musel samozřejmě schválit, a to zase zavání korupcí. Vadí mi sobectví, divný pocit a nechuť jít takovou krajinou dál.
2) Jak české krajině pomoci?
Já osobně bych byl rád, kdyby lidé nebyli lhostejní k dění kolem sebe, kdyby se domáhali slyšení na odpovědných místech. Pokud vidí něco do nebe volajícího, aby napsali do investigativního časopisu, aby se to zveřejnilo, znepříjemnilo a ztížilo. U zelených doufám, že stejně jako to mají v programu, po volbách nezapomenou a budou jako ohaři trvat na splnění těchto věcí. Samozřejmě, že to vyžaduje v první řadě politickou podporu těchto plánů jak zachránit v této chvíli často už jen zbytky přírody. Proto také vhodím svůj hlas do zelené urny. A proč zelené? Protože doufám, že ve střednědobém horizontu se nestanou šedivými jako ostatní strany.
Ředitelka České inspekce životního prostředí
Eva Tylová vystudovala jadernou a fyzikálně inženýrskou fakultu na ČVUT. Je místopředsedkyní Společnosti pro udržitelný život a Přátel přírody. V minulosti pracovala jako náměstkyně ministra životního prostředí, dnes působí jako ředitelka České inspekce životního prostředí. Členskou Strany zelených je od roku 2004, v prosinci 2009 byla zvolena do Předsednictva SZ. Od roku 2006 je zastupitelkou hlavního města Prahy.
1) Co Vám vadí na stavu české krajiny?
Významně se krajinného rázu mohou dotknout kácení podél silnic, zvláště pokud nejsou aleje obnovovány. Setkáváme se s tím, že Ředitelství silnic a dálnic nebo krajské samosprávy nechají kácet stromy a poté je znovu nevysazují. Pokud by tento trend pokračoval, tak by česká krajina ztratila právě to typické kouzlo, které má tím, že silnice jsou osazeny stromy, které přinášejí stín, zadržují sníh, přinášejí ovoce a jsou právě jedním ze znaků typických pro českou krajinu.
2) Jak české krajině pomoci?
Podle mého názoru je třeba důsledněji dodržovat platné zákony - to znamená, aby každá obec měla svůj územní plán, aby nebyla povolována zástavba ve volné krajině. Toto bohužel nyní probíhá tak, že stavby jsou zcela neřízeně povolovány na tlak buď lobbistických skupin nebo jednotlivých majitelů, kteří chtějí zastavět část krajiny, která by rozhodně zastavěna být neměla.
Jenže už začátkem ledna uplynula lhůta, dokdy to měl udělat; přesněji řečeno dokdy se měl jako gestor ochrany ovzduší vyjádřit, jestli schvaluje plán firmy ČEZ na přestavbu uhelné elektrárny Prunéřov. A i když teoreticky by šlo rozhodnutí ještě odložit, politická výbušnost materiálu zřejmě Dusíka přinutí konat, a možná už tento týden.
Přitom si může být jistý: když podepíše, poštve si proti sobě své nejpřirozenější partnery - Stranu zelených, která jej poslala do vlády, a nevládní organizace. Pokud nepodepíše, bude mít proti sobě kolegy ve vládě, velké politické strany a podstatnou část českých průmyslníků s ČEZ v čele. Ještě důležitější ale je věcný rozměr celého problému: Dusíkovo rozhodnutí ovlivní český vklad do boje proti změně klimatu.
Celý spor o Prunéřov naplno začal zhruba před třemi roky užitečnou připomínkou o rozložení sil mezi politiky a energetiky. Tehdy startovala Topolánkova vláda. Šéf zelených Martin Bursík měl za sebou úspěšný zásah do programového prohlášení kabinetu, kam se mu povedlo protlačit důraz na boj proti klimatickým změnám a přechod Česka na nízkouhlíkovou ekonomiku. Vše bylo tehdy završené schůzkou vedení vlády s vedením ČEZ. Na tu přišli Bursík s Topolánkem v dobré náladě rovnou z vernisáže Ďáblovy kroniky a přímo před očima zkoprnělých šéfů ČEZ demonstrovali svoji vzájemnou náklonnost. Místo tradičního pokyvování nad plány energetiků jim Bursík oznámil svůj cíl - pootočit směr Česka od uhelno-atomové energetiky k úsporám a obnovitelným zdrojům. Přitom rekonstrukce elektrárny Prunéřov v tom měla hrát důležitou roli. Jde o původce téměř desetiny všech českých emisí CO2 a podle zelených se právě na Prunéřovu mělo demonstrovat, jak Česko investuje do nejlepších možných technologií a je tím ochotné snižovat své emise.
Pro ČEZ ale tahle představa přináší komplikace. Mluví o technických problémech (nemá prý dost kvalitní uhlí) a příliš vysoké ceně. Jde o odborný problém, firma by ale každopádně musela Prunéřov víc přeměnit, udělat z více malých bloků jeden velký. Příklady z jiných elektráren (z Německa i Česka) však naznačují, že jde spíš o ochotu ČEZ modernější řešení vůbec hledat. Za jejím nedostatkem přitom může být i to, kdo zakázku získá: jestli firmy jako Škoda Plzeň (umí vyrobit jen horší kotle), kde má podle všeobecného mínění šéf ČEZ Martin Roman akcie, nebo „ne-spřízněný" výrobce lepších kotlů ze zahraničí.
Každopádně ČEZ lepší variantu s účinností vůbec nerozpracoval a ministerstvu předložil ke schválení jen projekt, který přinese menší účinnost, a tedy i vyšší emise. Bursíkovo ministerstvo ČEZ vyzvalo, aby předložil také účinnější variantu. Podnik to ale ignoruje a pouze dodal expertní posudky (například z ČVUT), jimiž stvrdil své předchozí plány. Žádné seriózní srovnání konkurenčních možností neproběhlo.
Do této přetahované vstoupila podstatná událost - pád Topolánkovy vlády. Tím totiž firmě ČEZ zmizela z cesty nepříjemná překážka - ministr Bursík. Jeho nástupce Ladislav Miko byl o poznání ústupnější. Prohlásil, že podmínka nejlepší možné technologie vlastně není povinná. To je sice pravda, zákony ale umožňují v případě okolností (třeba špatného vzduchu v severních Čechách) podmínky zpřísnit a trvat na vysoké účinnosti elektrárny. Což právě zamýšlel Bursík.
Strana zelených nakonec Mika přesvědčila, ať nechá rozhodnutí na svém nástupci, nynějším ministru Janu Dusíkovi. Jenže Dusík je zatím se svým názorem blíž Mikovi než Bursíkovi. Sám sice nechce případ nijak komentovat, podle dostupných informací však chtěl už začátkem ledna přestavbu Prunéřova schválit podle přání ČEZ. Na opětovný tlak zelených rozhodnutí odložil a teď zvažuje, co má udělat. Podle jednoho z účastníků debat mezi zelenými připadá Dusíkovi alespoň nějaká modernizace Prunéřova lepší než nynější stav. Navíc je reál-né, že pokud žádost zamítne, ČEZ prostě jen počká na volby a podá žádost novému ministrovi znova. A možná při své lobbistické síle bude vítězným stranám po volbách mluvit do toho, kdo oním příštím ministrem bude.
Bursík sice prohlašuje, že spor s ministrem musí řešit vedení zelených, kde už on nesedí, sám se ale snaží jako propagátor ochrany klimatu Dusíka ještě na poslední chvíli přesvědčit, aby žádost o povolení zamítl. „Prostě není už nadále únosné, aby ČEZ diktoval všem svoje podmínky. Je načase bouchnout do stolu a říct dost," tvrdí Bursík. „Zamítnutí žádosti by posílilo autoritu státu a navíc ulehčilo severočeskému regionu." Podobně vidí situaci i Jiří Nezhyba z Ekologického právního servisu, který kauzu podrobně sleduje. „Chceme, aby ČEZ postupoval podle pravidel a splnil, co od něj ministerstvo chce. Oni do toho jdou ale natvrdo: nezajímá je názor MŽP ani nevládních organizací. Postupují podle hesla: chceme to udělat a nezatěžujte nás na detaily." Nezhyba si navíc myslí, že rozhodnutí ministerstva zásadně ovlivní i další investice do šetrných technologií. „Bude to signál pro ostatní, co si lze a nelze dovolit."
Detaily kolem stavby jsou velmi nejasné také kvůli penězům, kdy se střílí zjevně bez většího rozmyslu miliardami od boku. ČEZ předběžně uvažuje na předělání Prunéřova s cenou 25 miliard korun. Předseda dozorčí rady Martin Kocourek z ODS nedávno prohlásil, že účinnější technologie, jak požadují zelení, by stavbu prodražila o dalších deset miliard. „S takovým číslem zatím nepracujeme, spíš si dovedu představit, že by šlo o pět miliard," říká k tomu mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Ceny nových elektráren jsou ale obecně velmi nejasné. Oněch 25 miliard uvádí ČEZ jako předběžnou sumu. Přitom při nedávné rekonstrukci elektrárny Tušimice náklady překročily plán o 80 procent - místo předpokládaných 15 stála renovace 27 miliard. Kritici to přičítají hlavně tomu, že ČEZ zakázku dělí na několik menších částí a tím je složitější konečnou cenu ohlídat.
Obecně však začíná platit, že podobně jako dálnice i elektrárny se v Česku staví dráž než třeba v Německu. Například nedaleko Essenu nyní RWE buduje elektrárnu na hnědé uhlí s účinností, kterou požadují pro Prunéřov zelení, za miliardu euro na 1 GW instalovaného výkonu. Na druhé straně Krušných hor, v saském Lippendorfu, byla nedávno postavena elektrárna na hnědé uhlí za 1,25 miliardy eur na 1 GW. Prunéřov s účinností požadovanou zelenými by měl podle nedávného sdělení šéfa dozorčí rady ČEZ Martina Kocourka stát v přepočtu 1,7 miliardy eur na 1 GW výkonu. „Není to tak jednoduché, jde o různé projekty, které podle našich zjištění nelze úplně srovnávat," vysvětluje Kříž.
Marek Švehla
Respekt, 17. 1. 2010
Řada silničních správ však využila toho, že zákon začal platit až 1. prosince 2009, a ještě před jeho vstupem v platnost oznámila záměr kácet na začátku roku 2010 tisíce zdravých stromů.
Připouštíme, že se v některých případech může jednat o přestárlé či poškozené stromy. Nabádáme však k ostražitosti, neboť na základě stejných zdůvodnění bylo v minulosti vykáceno tisíce zdravých stromů. Riziko, že se bude opakovat plošné kácení alejí jako v minulých dvou zimách, tak není malé. Zároveň trváme na zajištění náhradní výsadby na místo těch stromů, jejichž kácení bude opodstatněné, což se v minulosti také nedělo.
Podporujeme aktivity nevládních organizací, které se snaží kácení zdravých stromů zabránit. Strana zelených zároveň vyzvala Ministerstvo životního prostředí a Českou inspekci životního prostředí, aby situaci monitorovaly.
Co je ale na celé věci nejstrašnější? Absurdní argumenty, že stromy podél cest jsou příčinou dopravních nehod a proto je třeba je vykácet. Příčiny dopravních nehod jsou ale samozřejmě jiné a případný náraz do stromu je jen jejich důsledkem. Existuje navíc celá řada méně barbarských způsobů jak bezpečnost provozu zvýšit, včetně nátěru stromů, dopravním značením nebo instalací odrazek a svodidel.
Strana zelených považuje aleje za důležitou součást české krajiny, která má navíc významnou estetickou, kulturní a historickou hodnotu. Upozorňujeme, že například v Německu se aleje těší vysoké míře ochrany.
Tedy pokud budete ve Vašem okolí v příštích týdnech svědky kácení zdravých stromů podél cest, neváhejte se obrátit na nás nebo nevládní organizace, které se tématu věnují (viz např. www.arnika.org).
Nápad poslat hummery na zemětřesením stižené Haiti zatím daňové poplatníky nic nestál, ale pokud se ho pražská radnice rozhodne realizovat, půjde o jeden z nejneefektivnější nesmyslů v dějinách hlavního města. Navíc se jedná o ostudnou ukázku salónní a neúčinné „pomoci", jejímž jediný smyslem je PR.
Pan primátor Bém představuje poslední relikt klausovské éry budování buranského kapitalismu. Éry Viktora Koženého a Petra Čermáka, okázalých atributů rychlého zbohatnutí, mafiánského propojení světa byznysu a politiky a v neposlední řadě pocitu naprosté nedotknutelnosti těch, kdo jsou u moci. Z Prahy se pod vedením Pavla Béma stalo synonymum korupce, nevkusu a naprosté bezostyšnosti. Vyhazování veřejných prostředků za nesmysly typu hummer (když např. švýcarská policie používá i v Alpách naše škodovky) či předražené projekty jako Opencard jsou jen průvodním jevem tohoto vývoje.
Praha byla, je a bude nejbohatší region v zemi. Relativní blahobyt však nemusí jít nutně ruku v ruce s tolerancí vůči uvedeným nešvarům. Ani v daleko bohatších zemích než je Česká republika nepřipadá v úvahu, že byste na městské komunikaci potkali policejní obludu se spotřebou 26,2 litru nafty na 100 km. Daleko spíš uvidíte strážníka na kole. Proto je jen dobře, že Pražané s počínáním vedení své radnice ztrácejí trpělivost.
Hummer je značka, která něco vyjadřuje a není potřeba k ní nic dalšího dodávat. A s pražskou ODS a jmény jako Pavel Bém, Milan Jančík nebo Milan Richter se to má podobně. Taky je to po těch letech značka, k níž není třeba nic dodávat a každý přitom ví, oč jde. 50 miliard v rozpočtu hlavního města je navíc částka, kvůli které stojí za to vykašlat se na cokoliv, co jen vzdáleně připomíná obyčejnou slušnost. Dokládá to i skutečnost, že se uvnitř pražské ODS rodí plán, jak si udržet moc nad městem za každou cenu - pomocí manipulace s hranicemi a velikostí volebních obvodů v komunálních volbách. Pánové, kterým prošly hummery a Opencard si zjevně myslí, že jim projde cokoliv.
Nepropustný povrch jako beton či asfalt dnes již pokrývá v Česku plochu o velikosti Lucemburska. Půda zarostlá vegetací si umí poradit se vsakováním vody a odteče z ní asi jen 5 procent vody. U zpevněných povrchů, jako je asfalt či beton, je možnost vsakování vody do povrchu téměř nulová a z území tak odtéká až 90 procent vody. Zastavěnost území České republiky se tak stává významným faktorem při povodních.
Jedním z principů politiky Strany zelených je úcta a respekt ke krajině, která nás obklopuje. Zároveň se tak můžeme efektivně bránit povodním. Zdravá krajina dokáže vodu vstřebat. Meandrující toky, mokřady, rybníky, lužní lesy, tam všude se může voda bezpečně rozlévat, aniž by nadělala škody.
Zdroj: Zpráva o stavu české přírody a krajiny - stav k roku 2009
obyvatel na jeden „výherní" přístroj připadá v České republice. Pro srovnání v SRN je to 500 obyvatel a ve Francii dokonce 18 000 obyvatel.
Ve všech evropských zemích a většině vyspělých zemí světa jsou hazardní hry podstatně více regulovány než u nás. Ve Francii je celkově jen kolem 30 kasin, slouží především turistům, kteří přinášení podstatnou část příjmů. Ale i v USA je hazardní hraní přísně regulováno nebo zakázáno s výjimkou hazardních rájů Las Vegas, Atlantic City a některých indiánských rezervací.
Vlády totiž nejsou ochotny akceptovat sociální důsledky provozování hazardních her. S rostoucím počtem heren výrazně roste kriminalita, praní špinavých peněz, vytváření hráčských závislostí, rozvracení rodin, domácí násilí, ohrožení psychického vývoje dětí a mládeže, rozvíjí se obchod s drogami i prostituce.
Zdroj: Zpráva senátora Josefa Novotného ke stavu hazardu v ČR
Jak je to možné? Je dobré vzpomenout si na nedávný test korupce parlamentních stran. MfDnes testovala možnost koupit si u poslanců zákon výhodný pro provozovatele hazardních her. Kromě Strany zelených, která okamžitě novináře převlečeného za majitele kasina odmítla, s ním všechny ostatní parlamentní strany jednaly. TOP09 a KSČM navrhly dokonce konkrétní způsob, jak milion korun vyprat.
Zelní prosazují nový zákon, který hazard povolí pouze v provozovnách k tomu vyhrazených (herny a kasina). Dá zásadní slovo obcím, zakáže kasina a herny poblíž škol a zavede progresivní zdanění i zpoplatnění tohoto druhu podnikání.
Zdroj: KSČM a TOP09 vezmou milion za zákon odhalil test MfDnes
procentům chlapců (14% dívek) by podle výzkumu společnosti Člověk v tísni (2007) vadilo, kdyby jejich starosta byl homosexuál. Výrazně horší vztah ke gayům mají chlapci - negativní vztah vyjadřuje 72% chlapců oproti 24% dívek. Rozdíl mezi chlapci a dívkami je ve vztahu k lesbám menší - záporný vztah vyjadřuje 31% chlapců a 28% dívek.
Zdroj: Rovnost je cool! - závěrečná zpráva z kvantitativního výzkumu
Strana zelených odmítá jakékoliv projevy xenofobie a homofobie. Chceme pomoci k vytváření tolerantního prostředí ve společnosti, například vypracováním školské metodiky, která umožní učitelům a učitelkám začlenit problematiku sexuálních menšin do výuky. V lednu 2010 vyústila naše snaha v představení publikace Homofonie v žákovských kolektivech. Příručku připravilo Ministerstvo pro lidská práva ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Učitelé a učitelky zde vysvětlení základních pojmů, naleznou inventář homofonních projevů i didaktické návody jak s tématem pracovat v výuce.
Zdroj: Irena Smetáčková, Richard Braun (2009): Homofonie v žákovských kolektivech
Pokud chcete dostávat Zelený infolist, zaregistrujte se k jeho odběru !
